"Očima Cyrila Höschla". Reflex 9/2003, str. 15.

6. 3. 2003


Rád bych zeptal jestli moje neustálé nutkání "křupat" klouby prstů na rukou
může být psychického spíše než fyziologického původu (nejsem si jist těmito
termíny, ale doufám, že dotaz je i přesto srozumitelný), případně kde hledat
příčiny a cesty k "vyléčení". Děkuji.
Prosím neuvádět moje jméno.

Jakého původu je právě Vaše nutkání křupat prsty, nedá se bez řádného vyšetření rozhodnout, i když s velkou pravděpodobností jde o potřebu Vaši a nikoliv pouze Vašich prstů. Předpokládám, že takto asi chápete také rozdíl mezi „psychickým“ a „fyziologickým“ původem. Ve struktuře lidských motivací (vnitřních potřeb konat resp. potřeb být určitým způsobem podněcován) je několik zajímavých mechanismů. Jeden z nich se zapíná, když se dvě nebo více silných tendencí najednou střetnou. Když se například v určité chvíli dostane do konfliktu na jedné straně potřeba tu kterou situaci zvládnout, na druhé straně touha z ní zmizet, nebýt u toho. Jsou-li takové tendence v rovnováze, nemá to z hlediska momentálního lidského chování řešení. Tu může dojít k tzv. přeskokové aktivitě, kdy „motivační energie“ přeskočí z oněch dvou vzájemně se rušících tendencí na něco jiného, na první pohled irelevantního. Tím může být například chování z oblasti sebepéče (grooming), jako je česání, úprava knoflíčků v manžetách, účesu, cvakání se závěrem kabelky atd. Přesmykovou aktivitou je do značné míry i původně i kouření. Je znám případ vojáků v obléhané tvrzi, kteří bojovali do posledního dechu. A když tendence dostat se z toho a nevyhnutelnost pasti se fatálně střetly, motivace přeskočila úplně jinam a vojáci místo všeho prostě usnuli, ačkoli to byl jejich konec. Další známé příklady přeskokových aktivit jsou rovněž v situacích pro toho kterého jedince vypjatých, například při veřejných vystoupeních. Tam se střetává potřeba prezentace s tendencí raději zmizet, vždyť jde o rizikovou záležitost. A tu najednou namísto všeho dojde k přeskoku jako jsou známé úpravy kravat či knoflíčků u rukávů košil různých státníků nebo pověstné klapání závěrem kabelky u anglické královny. Česky se tomu říká rozpaky, ale to je pravda jenom částečně. Když si k tomu přidáte pocit určitého uvolnění nebo slasti, který přináší lupnutí v kloubech (páteři) nebo tik, mrknutí, pohyb hlavou, škub ramenem aj., pak máte genezi různých podivných pohybů a tiků nabíledni. Navíc tyto pohyby a zvyky mohou být důsledkem náhlých a nevysvětlitelných hnutí mysli (impulzů) či to mohou být projevy sloužící ke zmírnění tenze (kompulze). Chorobně se vyskytují u obsedantně-kompulzivní choroby, u nemoci Gilles de la Tourette aj. Co je co, rozhodne psychiatrické vyšetření. To má ale cenu pouze tam, ke jde o jev hendikepující anebo subjektivně dotyčnému nepříjemný. Cesty k nápravě jsou zejména psychoterapeutické.