"Očima Cyrila Höschla". Reflex 3/2003, str. 17.

23. 1. 2003


Co je to talent? Je daný geneticky? Proč někteří výjimečně nadaní lidé mají "nenadané" potomky a v některých rodinách se objeví mimořádný talent na věc, kterou se nikdo z blízkých i vzdálených příbuzných nezabýval? Musí se vždy talent projevit? Nebo je to jen věc výchovy a taky trochu náhody?
Ráda Vás čtu. Zdravím V.K.

Talent většinou chápeme jako vlohu od Pánaboha, jako něco, o co jsme se nezasloužili, co nám bylo dáno do vínku jaksi shůry. Přírodovědně myslící si talent představují jako soubor obzvláště dobrých instrukcí uložených v genech. Geny se v různých uskupeních potulují pokoleními a občas se dostanou do velmi příznivých konfigurací (asi jako hvězdy v očích astrologa), jež určují vlohu pro schopnost, kterou bezprostřední předkové nemuseli mít. Ona schopnost se v rodině objeví zčista jasna, jako když Vám padne šest šestek: Antonín Dvořák v rodině hostinského, kde nejkýženější metou pro syna bylo vyučit se řezníkem. Jindy pravděpodobnost stoupá vhodným křížením („šlechtěním“). Skutečnému původu se ale často nepřijde na kloub (levobočci nadaných a tvořivých jedinců), jindy je předmětem dohadů (TGM, Božena Němcová). Věc se ale komplikuje tím, že talent pro tvůrčí činnost předpokládá schopnost nacházet neotřelá, nová, netradiční řešení různých situací. Tato schopnost se však může natolik rozbujet, že dotyčný jedinec je ve společnosti prakticky nepoužitelný, popřípadě za svou neotřelost zaplatí daní duševní choroby. Skutečně některé epidemiologické studie ukázaly, že mezi příbuznými duševně nemocných je významně vyšší výskyt mimořádně tvořivých jedinců (spisovatelů apod.) než mezi příbuznými „normálních“ lidí. Jinými slovy, vloha je dvousečná a ne vždy je tím, po čem bychom měli prahnout, majíce na očích pouze kladné výsledky jejího projevení. Čím nápadnější je líc, tím kontrastnější bývá rub. Pravý talent ovšem musí zahrnovat vlohu nejen k té které činnosti (například zručnost prstů ruky v kombinaci s hudební představivostí u hráčů na hudební nástroj), ale i vlohy či osobnostní rysy pomocné (soustavnost, píli, soustředěnost, cílevědomost), bez nichž by zručnost prstů mohla skončit u Mariáše. Někdy se říká, že talent je z deseti procent vloha a z devadesáti procent dřina. Ať už je to tvrzení přehnané nebo ne, i zde se ukazuje, že základní pilíře utváření osobnosti (vrozená vloha a prostředí - výchova) nestojí v protikladu, vzájemně se prolínají a vytvářejí v nejasných proporcích shluky podmínek, z nichž některé dají vznik mimořádným fenoménům. Píle a dřina k nim většinou bohužel neodmyslitelně patří. A co se šťastné náhody týče, je to podmínka nutná, ne však dostačující: štěstí přeje připraveným.