"Očima Cyrila Höschla". Reflex 51-52/2002, str. 17.

26. 12. 2002


Rád bych vás požádal o váš názor na užívání marihuany, a to jak z
pohledu doktora, tak i člověka. Také bych chtěl vědět zda souhlasíte
s případnou legalizací. Pokud ano, tak jestli je vám bližší
Holandský nebo Švýcarský model.

Docela s chutí Vás zklamu ve Vašem očekávání: já mám s marihuanou pramalé zkušenosti jak z pohledu lékaře, tak i člověka. Důvodem je mj. rozdělení mého oboru na další subspecializace, z nichž některé se drogové problematice přímo věnují, jiné podstatně méně. Na základě toho, co jsem během 28 let svého působení v psychiatrii viděl kolem sebe i toho, co jsem letmo četl, jsem v přístupu k drogám dlouho zastával spíše restriktivní, odmítavý postoj. Postupně jsem dospěl k názoru, že jde o problém mnohovrstevný a značně nesourodý. Jinými slovy to, co platí pro kokain, nemusí platit pro heroin nebo pro alkohol. Rozdělil jsem si pro sebe drogy na „kulturně kontextuální“ a „kulturně cizorodé“. Kulturně kontextuální je u nás tradičně alkohol a kouření tabáku. U jihoamerických indiánů je to poněkud jinak a ještě jinak je to například u muslimů, kteří si s chutí v bistru zakouří šíšu, ale alkohol je tabu. Kulturně kontextuálním drogám ta která společnost leccos odpustí, kdežto cizorodé drogy kriminalizuje, a to někdy brutálně. Přitom postavení té které látky ve společnosti se mění: k nám, kteří jsme po léta komunismu pouze pili, kouřili a zneužívali lékařem předepisovaná analgetika, hypnotika („prášky na spaní“) a anxiolytika (léky proti úzkosti jako diazepam), nyní přišly ruku v ruce se svobodou a směnitelností koruny též drogy exotičtější (kokain) a tzv. tvrdší (heroin). Navíc se u nás v posledních deseti letech odtabuizovala marihuana. Dospěl jsem k názoru, že naše společnost je k marihuaně nepřiměřeně přísná v porovnání k jiným metlám. Podle mého soudu je nějaká ta cigareta „trávy“ mnohem neškodnější než alkohol a z hlediska celospolečenského dopadu méně škodlivá než cigarety „normální“. Je pravda, že zvyšuje riziko spuštění duševní poruchy nebo přechodu na nebezpečnější drogu, o zdravotních komplikacích nemluvě. Jenže u nás se na „tvrdé drogy“ (vyvolávající silnou závislost, vedoucí ke kriminalitě, měnící nápadně osobnost atd.) přechází daleko častěji z alkoholu než z marihuany, a přece nikdo v parlamentě nekriminalizuje držitele piva „v množství větším než malém“, natožpak jeho výrobce! Co se týče zdravotních a sociálních komplikací, celospolečensky jasně vede „tolerovaný“ alkohol a tabák. Traumatologie a záchranná služba denně bojují o životy desítek opilců (nehody, úrazy, rvačky, vraždy), avšak téměř ani jednoho kuřáka marihuany. Proto odpovídám: rekreační užití marihuany mi nevadí a může být občas jistě i příjemné a neškodné. Nejsem ani tak pro její legalizaci jako spíše proti její kriminalizaci. Problémy drogové scény vidím úplně jinde. A všechny laskavé čtenáře, kteří se teď ve světle svých odlišných názorů rozčílí, upozorňuji, že zde není dost místa argumentovat podrobněji nebo spustit rozsáhlou diskusi o legalizaci drog. Na to jsou jiná fóra, na která doporučuji přesměrovat mnohá bohulibá úsilí.