21. 11. 2002
1) Predstavte si, ze byste nad jakoukoli pochybnost zjistil, ze Romove maji nizsi IQ, a ze se tato skutecnost neda vysvetlit pouze environmentalnimi vlivy, = tj. pricina je geneticka. Jak byste s timto poznatkem nalozil?
2) Branil byste svobodu slova (a badani) vedce, ktery by chtel tento vysledek sveho zkoumani publikovat?
Vámi naznačený etický aspekt vědy představuje jedno z nejcitlivějších míst v její historii. Přestože si „ideální“ vědu představujeme jako hledání pravdy (většinou testováním hypotéz po drastické redukci složitého světa), které je prosto emocí a ideologií, reálná věda emocí ani ideologií samozřejmě prosta není a nikdy asi nebude. Proto například představa, že by někdo mohl brát vážně Mengeleho „vědecké“ pokusy z koncentračních táborů, je pro většinu z nás nepřijatelná. A přece, Mengele byl ještě dlouho po válce citován, a to navzdory etické absolutní nepřijatelnosti jeho pokusů: studoval chladový stres, odolnost vůči tuberkulóze a mnoho jiných hypotéz. I zcela nedávné práce se mu věnují, i když pro poctivost řekněme, že kriticky. Naposledy například článek v srpnovém čísle časopisu Nat Rev Genet 2001 (Nature, Reviews, Genetics) z loňského roku (strany 631-634). Tento článek však ukazuje, že i z čistě vědeckého hlediska jsou Mengeleho závěry naprosto nepřijatelné, podvodné a svým způsobem falešné. Podobně tomu bylo i se svůdnými hypotézami o nadřazenosti bílé rasy, jež vycházely z „nálezů“ lepších výsledků v inteligenčních testech oproti rasám jiným, zejména černošské. Ukázalo se, že šlo nejen o těžko obhajitelný závěr, ale prostě o podvod, podepřený prachsprostým vymýšlením dat. Naopak empirický poznatek ze Spojených států, že na základních školách si často daleko nejlépe vedou děti přistěhovalců z Asie, zatím nikdo „vědecky“ netestuje. S Vašimi otázkami souvisí i vnitřní rozpor takových osobností jako byl Albert Einstein, který jako vědec participoval na vývoji atomové bomby a dokonce pobýval přímo ve středisku její přípravy v Los Alamos, ale jako člověk byl vyhraněným pacifistou. Ve svém dopise prezidentu Masarykovi se například zastával Přemysla Pittera, který byl za první republiky potrestán ztrátou svobody za odepření vojenské služby. Stavěl tak Masaryka téměř do militaristické pozice. A teď: měl Einstein-pacifista právo věnovat se jadernému výzkumu? Jistě cítíte, že tyto otázky s těmi Vašimi souvisejí. Moje odpověď je, že měl. Věda by neměla mít etická a ideologická znaménka, ta jí dává až její použití. Výrobce oceli nenese zodpovědnost za smrt nevinných obětí kulometné střelby. Výrobce sirek nenese zodpovědnost za oběti požárů. Vědec-hledač pravdy nenese zodpovědnost za vědce-občana. Mravní zodpovědnost máme všichni. Toto „politikum“ je otázkou individuálního svědomí a společenského uspořádání. Zatajovat pravdu, byť nepříjemnou, je stejně nemravné jako zneužívat ji k potlačování svobody druhých. Proto bych jakékoli poctivě dokázané nálezy nezatajoval a svobodu takového vědce vždy hájil. Stejným dechem bych ale ve volbách dal hlasy těm, kteří by byli co největší zárukou, že poznatky vědy nebudou zneužity nějakým prevítem.