"Očima Cyrila Höschla". Reflex 26/2002, str. 17.

4. 7. 2002


Opakovaně se dočítám, že předvolební kampaň ovlivní vždy jen minimum nerozhodnutých voličů. Proč se do ní tedy investují tak obrovské peníze. Napadá mě několik odpovědí:
1) není to pravda, kampaň nás ovlivňuje více než si myslíme
2) je to velký byznys pro všechny lidi okolo (reklamní agentury apod.)
3) politici dělají kampaň především kvůli sobě -- je to jakýsi proces názorového sebepotvrzování
4) těch pár procent, či spíše desetin procent hlasů je natolik důležitých, že stojí za vynaložené prostředky
Děkuji za váš názor
Ing. Robert Balabán

Můj názor je poměrně irelevantní, protože bez poctivého průzkumu si můžeme říkat každý, co chceme. Mnoho tzv. „analýz“ není nic než nepodloženým subjektivním postojem někoho, kdo už ani neví, že realita by se měla testovat. Vy jste hned v otázce vyjmenoval čtyři velmi pravděpodobné možnosti, jak investice do volebních kampaní vysvětlit. Kampaň určitě nerozhodnuté voliče ovlivňuje, ale bez nástrojů reprezentativního průzkumu nemůžeme odhadnout, jaké je skutečné procento těch, kteří jsou zviklatelní a kampaní do poslední chvíle ovlivnitelní. Můžeme předpokládat, že to není procento veliké. Vím však od jedné slečny, která prováděla před volbami průzkum veřejného mínění, že na dotaz po „levicové“ nebo „pravicové“ orientaci se dotazovaná nejprve zeptala, „která orientace je Standa“. Ukázalo se, že míní pana ministra Grosse. Když byla poučena, rozzářeně se rozhodla: „No tak to jsem teda levice“. Dotyčná byla právě oním prototypem vhodného terče předvolební kampaně. Samozřejmě máte pravdu, že kampaň je ohromný byznys pro všechny možné PR agentury a šejdíře a hostesky a grafiky a armády přifukovačů, rádců, vizážistů a bafuňářů. Má to i svá pozitiva. Takový rej snižuje nezaměstnanost. Navíc při tom všichni ze všeho odvádí DPH, zdravotní a sociální pojištění. Narcismus politiků, kteří chtějí být na billboardech a zubních pastách, hraje v tomto všem myslím přece jenom podružnou roli. Na jejich názorové sebepotvrzování více méně stačí klubové a stranické schůze a sjezdy. K poslednímu bodu – zda těch pár procent ovlivněných stojí za ty peníze, to je velmi složitá úloha. Cena čehokoli se neurčuje ani vloženou energií ani výsledkem, nota bene těžko vyjádřitelným, neboť záleží na kritériu úspěchu. Cena je dána téměř výhradně ochotou někoho za danou věc ji zaplatit. A takoví, jak vidíte, se v kampaních stále najdou. Až se to nevyplatí, nikdo to nekoupí.
(bez záruky)